Optické vlastnosti skla mě inspirovaly k vytvoření skleněné dózy

Jak dlouho se věnujete designu a co vás k němu přivedlo?
Designu se věnuju přibližně tři roky a přivedlo mě k němu studium na dvou výtvarných školách a moje potřeba něco vytvářet. Specializuju se především na práci se dvěma materiály, a to sklem a keramikou, přičemž oba tyto materiály velmi často kombinuju. Jedná se převážně o kombinaci skla a keramiky nebo skla a porcelánu. Kombinoval jsem ale i sklo s kovem.

Náměty na svoje díla čerpám tak, že převážně vycházím z funkce, předností a estetiky zvoleného materiálu. Optické vlastnosti skla byly inspirací i pro moji skleněnou dózu, kterou jsem zaslal jako soutěžní exponát do osmého ročníku Artzeptu.

Jak vznikl váš soutěžní exponát skleněná dóza?
Výroba skleněné dózy trvala přibližně dva měsíce. Vnitřní prostor je přitom vrtán ručně skleněným válcem s pomocí brusiva. Jen vlastní vrtání trvalo dvanáct hodin v kuse. Na nápad skleněné dózy mě přivedly zajímavé optické vlastnosti skla a to, že u nás v Čechách se sklo vždy převážně brousilo, vytvářel se nějaký vnější dekor, zatímco moje skleněná dóza je opakem tohoto „tradičního“ českého postupu, protože vnitřek je hladký, rovný a vnějšek má přirozený tvar, který vzniká rozpraskáním při chlazení. Svoje práce se sklem se snažím odlišit tím, že nepoužívám tzv. briliantový brus, jenž je tak typický pro všechny české výrobky ze skla.


Proč jste se přihlásil do soutěže Artzept?
Se soutěžním tématem osmého ročníku Artzept jsem se seznámil ve škole (Vyšší odborná škola sklářská v Novém Boru – pozn. red.). Udělat nějaký výrobek podle konrétního zadání pro mě představuje vždy výzvu, což je vždy o něco náročnější, než pracovat podle vlastního zadání nebo nápadu, protože člověk se musí pohybovat v mantinelech zadání tématu, které by ho třeba nikdy ani nenapadlo.

Když jsem si přečetl zadání osmého ročníků Artzeptu, tak moje prvotní myšlenky byly o obsahu a funkci, tedy k čemu by měla dóza „na všechno a na nic“ sloužit. Já sám jsem zvolil variantu šperkovnice, která ale může samozřejmě sloužit k čemukoli.
 
Arzept je pro mě osobně už několikátá soutěž, které jsem se letos zúčastnil. Do soutěže Národní ceny za studentský design, kterou pořádá Design Cabinet CZ, jsem zaslal jako soutěžní exponát sadu na sushi, která byla vytvořena z kombinace skla a keramiky.

Kde vy osobně čerpáte inspiraci?
Inspirace v mém případě přichází sama od sebe, takže většinou nejsem ani schopen přesně určit její zdroj. Hodně je tedy zapojeno moje podvědomí. Například už jen návštěva skladu surovin v naší škole, kde jsou uskladněny velké bloky surového skla, je pro mě velmi inspirativní. Vlastní nápady na realizaci nějakého výrobku přicházejí v průběhu celého dne. Občas se ale stává, že finální podoba výrobku je naprosto odlišná od prvotní skicy.

Kdo ze světových nebo českých designérů je vaším vzorem nebo inspirací?
Pro mě osobně je vzorem například práce Františka Víznera, který do svých děl také často zakomponovává vrtanou dutinu.